V jedn� vsi byla chud� vdova a m�la dceru. Z�st�valy v star� chalup� s do�kovou roztrhanou st�echou a m�ly na p�d� n�kolik slepic. Star� chodila v zim� do lesa na d��v�, v l�t� na jahody a na podzim na pole sb�rat a mlad� nosila do m�sta vejce na prodej, co jim slepice snesly. Tak se spolu �ivily.
Jednou v l�t� star� se trochu roznemohla a mlad� musela sama do lesa na jahody, aby m�ly co j�st; va�ily si z nich ka�i. Vzala hrnec a kus �ern�ho chleba a �la. Kdy� m�la hrnec pln� jahod, p�i�la v lese k jedn� stud�nce; tu si k t� stud�nce sedla, vyndala si ze z�st�ry chl�b a za�ala ob�dvat. Bylo pr�v� poledne.
Najednou se tu odkud odtud vzala n�jak� star� �ena, vypadala jako �ebra�ka, a v ruce dr�ela hrne�ek. "Ach m� zlat� panenko," pov�d� ta �ebra�ka, "to bych jedla! Od v�erej�ka od r�na nem�la jsem ani kouska chleba v �stech. Nedala bys mi kousek toho chleba?"
"I pro�pak ne," �ekla ta holka, "chcete-li, t�eba cel�; v�ak j� dom� dojdu. Jen nebude-li v�m tuze tvrd�?" A dala j� cel� sv�j ob�d.
"Zapla� p�nb�h, m� zlat� panenko, zapla� p�nb�h! - Ale kdy� jsi, panenko, tak hodn�, mus�m ti taky n�co d�t. Tuhle ti d�m ten hrne�ek. Kdy� ho doma postav� na st�l a �ekne�: Hrne�ku, va�! nava�� ti tolik ka�e, co bude� cht�t. A kdy� bude� mylsit, �e u� m� ka�e dost, �ekni: Hrne�ku, dost! a hned p�estane va�it. Jen nezapome�, co m� ��ct." - Tu j� ten hrne�ek podala a najednou ztratila se zas, holka ani nev�d�la kam.
Kdy� p�i�la dom�, pov�d� matce, co se j� v lese p�ihodilo, a hned postavila hrne�ek na st�l a �ekla: "Hrne�ku, va�!" Cht�la zv�d�t, jestli ji ta �ebra�ka neobelhala. Ale hned se za�ala v hrne�ku ode dna ka�e va�it, a po��d j� bylo v�c a v�c, a co by deset napo��tal, byl u� hrne�ek pln�. "Hrne�ku, dost!" a hrne�ek p�estal va�it.
Hned si ob� sedly a s chut� se jedly; ka�e jako mandle. Kdy� se najedly, vzala mlad� do ko���ka n�kolik vejce a nesla je do m�sta. Ale musela tam s nimi dlouho na trhu sed�t, d�vali j� za n� m�lo, a� teprv v sam� ve�er je prodala.
Star� doma nemohla se j� do�kat, u� se j� taky cht�lo j�st, a m�la zas na ka�i chu�. Vzala tedy hrne�ek, postavila ho na st�l a sama �ekla: "Hrne�ku , va�!" Tu se v hrne�ku za�ala hned ka�e va�it, a sotva se star� oto�ila, byl u� pln�.
"Mus�m si taky pro misku a pro l��ci doj�t," pov�d� si star� a jde pro to do komory. Ale kdy� se vr�tila, z�stala leknut�m jako omr��en�: ka�e valila se pln�m hrdlem z hrne�ku na st�l, ze stolu na lavici a za lavice na zem. Star� zapomn�la, co m� ��ct, aby hrne�ek p�estal va�it. P�isko�ila a p�ikryla hrne�ek miskou; myslila, �e t�m ka�i zastav�. Ale miska spadla na zem a roztloukla se, a ka�e hrnula se neust�le dol� jako povode�. U� j� bylo v sednici tolik, �e star� odtud musela do s�n� ut�ct; tu lomila rukama a b�dovala: "Ach ta ne��astn� holka, co to p�inesla; j� jsem si hned pomyslila, �e to nebude nic dobr�ho!"
Za chvilku tekla u� ka�e ze sedni�ky p�es pr�h do s�n�; ��m j� bylo v�c, t�m j� v�c p�ib�valo. Star� u� nev�d�la kudy kam, i vylezla v t� �zkosti na p�du a po��d b�dovala, co to ta ne��astn� holka dom� p�inesla. Zat�m bylo ka�e po��d v�c a v�c, a netrvalo dlouho, valila se u� jako mra�na dve�mi i oknem na n�ves, na silnici, a kdo v�, jak� by to bylo vzalo konec, kdyby se byla pr�v� na�t�st� mald� nevr�tila a nek�ikla: "Hrne�ku, dost!"
Ale na n�vsi byl u� takov� kopec ka�e, �e sedl�ci, kdy� tudy ve�er jeli z roboty dom�, nikterak nemohli projet a museli se skrze ka�i na druhou stranu prokousat.